MůjTyp.cz - fórum

Nemám z ní strach. Někdy nad ní přemýšlím, že by byla snad i vysvobozením... Nevím, co po ní bude, ale vždyť se do co nevidět dozvím. Ale někdy mě unášení myšlenky, jaké to bude zemřít, co by se stalo, jak by na to kdo reagoval... Pomyšlení, že bych měla třeba v nejbližší době zemřít je děsivé. Ale přímo strach- ne.

Jsem na smrt zvedava, predpokladam, ze pak se konecne vsechno dozvim Myslim na ni asi denne, s otazkou, jestli ziju dobre, tak abych v okamziku smrti nelitovala? Ale mam i strach, bude mi taky asi smutno po krasach tohoto sveta a mam mirnou nejistotu, jestli zustanu nejak jeste v kontaktu s mymi drahymi lidmi Myslim, ze smrti jeste tak uplne nekoncime, ale netusim co bude pak. Mam za sebou zazitek blizkosti smrti, ktery mi dodava jakysi klid - vsechno, co zazivam ted je jako bonus navic, ktery nemusel byt. CHci dobre zit aji dobre umrit Skvela kniha na toto tema I. Yalom - Pohled do skunce

...ja sa smrti absolutne nebojim,mozno je to cudne ale dokonca sa na nu tesim.najviac coho sa bojim je ta bolest,ze budem umierat bolestivo alebo ze takou smrtou zomru moji najblizsii...

neviem kde,ale cital som,ako niekto napisal ze: zivot beriem ako bonus...moze byt a nemusel byt...a je len na nas ako s nim zalozite...sme tym,ake su nase myslienky

Vlastní smrti se bát, by mě asi nenapadlo. Vždyť fyzickou i psychickou bolestí si všichni proděláme už za života, takže i kdyby byla smrt negativní zkušenost, nemůže nás po té nepříjemné stránce už nijak překvapit, možná, spíš, že nám něco dá, že naše existence, se přesune jenom trochu jinam..

Bojím se bolestivé a nepřirozené smrti svých blízkých. Když přijde jejich čas, když jsou staří nebo nemocní, tak ano, je to těžké, ale je to přirozené, z toho není třeba mít strach. Bojím se, že jejich život zkončí nečekaně, násilně, nedobrovolně, bojím se, že nestihnou prožít všechno, co měli..V tomto smyslu se smrti opravdu bojím.

tou fyzickou bolestou som mala na mysli napriklad ze zomres otrasnou smrtou,napriklad zhoris zaziva,alebo proste budes nejako trpiet

Můžu tě poprosit, Ninka, abys mi smazala ten komentář, co je tam třikrát? Myslím, že jednou bohatě stačí

Na tak drastickou derniéru jsem nepomyslela, to je pravda..Ale myslím si, že i když je konec bolestivý, nikdy netrvá tak dlouho a v závěru, ta bolest, co prožíváš, je za života, smrt přichází až po té bolesti, jako milosrdné vykoupení..Takže to na co se spíš ptáš je, jestli se lidé bojí bolesti, protože smrt sama o sobě nebolí, jen to, co ji předchází..Dobře jsem se do toho zamotala, že?

ne ne v pohode,asi chapem,co tym myslis diki

Tak nějak si říkám, kde jsem asi byla celé ty roky a staletí a tisíciletí před mým narozením.Jestli "nikde" nebo jsem byla "duše" či energie a zda jsem žila jiné životy nebo nic nevnímala a byla jen součástí nějaké přírodní hmoty.Myslím, že po smrti je to podobné jako před narozením.Jinak ze smrti strach mám, protože nevím, co bude pak.Ale asi je ten strach zbytečný.Narodit jsem se také "nebála".Nebo už jsem to zapomněla?

ja si myslím,ze ked sa narodíme,tak si nic nepametame ...mozno mame "de ja vu" z minulych zivotov

Smrt je konec, nemá smysl se jí zabívat. Žijme život, dokud můžeme.

ako mozete povedat tak isto, ze smrt je koniec... ved ste predsa nezomreli (teda si myslim) a neviete, co to je..ok, moze to byt vasa teoria, ale pravda moze byt aj celkom ina

ne

Ne. Nežil jsem předtím než jsem se narodil, nebudu žít, až umřu. Možná to je trochu morbidní, ale cítím smrt jako takový návrat tam, kam patříme. Bojím se utrpení a bolesti, která může smrti předcházet.

paci sa mi tvoj nazor na návrat

jako neexistence....Ano ( už nikdy více..)Nevidím v životě žádný smysl...k čemu pak to všechno?

Nejspíš nebojím, bojím se věčného odchodu těch druhých, samoty...