MůjTyp.cz - fórum

asi nic nebo všechno jak se to vezme

na mě je nejdivnější asi to, že miluju a dělám jednu věc, která mi naprosto nejde, jsem v ní špatná a evidentně to nikdy nebude dobrý...stejně mě to neodrazuje a pokračuju v tom...jsem divná xD

Nejspíš moje rozdvojená osobnost. Jak z filmu : na jedné straně ramena stojí anděl, na druhé ďábel

já nevim .. asi nic moc .. jenom mam na noze mongolskou skvrnu přitom nevim o tom, že bych měla náký asiatský předky .. no a pak mam samozřejmě různý úchylky a zvyky, ale to asi ani nestojí za řeč, každej má náký

Kontrast. Mezi kamarády jsem mimořádně společenský a otvřený, nemám téměř žádné hranice, za které bych nešel. Ale jen, dokud je vše v přátelské rovině. Jak se začne jednat o něco osobnějšího, jsem strašně zbabělý. Znám dost kluků, co mi záviděli mou schopnost bavit se s dívkami, zaujmout jejich pozornost, přijít na každou druhou akci v něčí společnosti nebo si tam najít nějakou, se kterou se mohu bavit. A přitom pořád zůstávám sám, zatímco ti kluci si jeden za druhým nacházejí své partnerky. Jedna kamarádka to charakterizovala tak, že mám povahu ženy a která dívka by chtěla chodit s klukem, co pro ni bude skvělým kamarádem a společníkem, ale nedokáže se chovat jako chlap?

moj zmysel zivota keby to niekto vedel,povedal by,ze som zrela na psychhiatriu no ale sak co,fanzatia

múj zmysel zivota

K predchozim dvema prispevkum - to, ze mate v tak ranem veku smysl zivota, je nejen podivne, ale i obdivuhodne, klobouk dolu
Na me je podivne asi vic veci, jsem podle ostatnich divny - i kdyz casteji rikaji zvlastni - clovek. Ja se sebou ziju uz dlouho, tak mi to zas tak podivne neprijde. I kdyz i sebe obcas prekvapim, jak moc jdu za necim, pro co se rozhodnu - zcela podle hesla: Vsichni musime bojovat za to, co skutecne chceme; kdyz ne proti svym rodicum, tak proti sobe samym

hhe predchadzajúci prispevok: podla mna by mal mat kazdy zmysel zivota (ok,trosku odbieham od otazky) ... a prave to nas robí zvlastnym ... mne osobne sa to velmi páči ked si niekto ide za svojim cielom a nevzdava sa len koli tomu,ze ostatní povedia,ze nato nemá alebo tak

asi to, že jsem taková celá zvláštní V jednom testu z psychologie mi vyšlo, že se vymykám všem ustáleým typům Asi to byl špatný test;)

voní mi benzín , za 2 koruny projdu řekou a a když se naštvu neovládnu se

„Jsem divný od pradávna, od morku a budu divný do smrti.“
Avšak tohle sebeurčení je poněkud relativní. Pokud ale budu vycházet z definice, že podivnost je protikladem tzv. „normálnosti“, pak se domnívám, že společnost je natolik zdegenerovaná, že za podivnosti často označuje i skutečnosti, které by za jiných okolností podivné nebyly. Tedy za předpokladu, že by se každá bytost vyvíjela bez vlivu společnosti a v konečném stádiu vývoje by se potkala s jinou bytostí, význam divný by se změnil na nepochopený, neznámý nebo společný. Pojem divný by nejspíš ani neexistoval, nebo by byl jeho význam jiný.
Aneb... Z pohledu všehomíry je normální cokoliv.
Jinak trpím chorobnou přemýšlivostí i nad banalitami a závislostí na psaní. Na druhé straně mi i běžný rozhovor často plyne tak rychle, že mi dělá problémy jej stíhat analyzovat, hodnotit a odpovídat. Taky mám panický strach ze žraloků, přičemž k moři vůbec nejezdím a jsem blázen do starých krabiček od sirek. Divné že? DD

Jsem někdy hodně pověrčivá, mám jeden přívěšek, který mi jakože nosí štěstí a občas ho prostě musím nosit, jo a taky pořád všechno zaklepávám, každou blbost, i to co jsem už tisíckrát zaklepala a trpím samomluvou, na veřejnosti se mi to ještě pořád daří ovládat