MůjTyp.cz - fórum

Obvykle se raději vzdělávám sám, lépe se tak něco naučím, organizované vzdělávání mě demotivuje. Rád mám plnou kontrolou nad tím, co se učit. Ale dal jsem škole ještě šanci a začal studovat dálkově - vnímám to hlavně jako možnost poznat lidi s podobným zájmem a taky trochu jako zábavu.

Se studiem nemám problém. Studuji ráda. Už se mi dokonce stalo, že jsem měla pocit zakrnění mozku... A to byl opravdu nechutný pocit....

ja viem,ze som mlada aby som toto hodnotila, ale: podla mna to je nieco uzasne,ked sa mozeme ucit...pre niekoho to je nuda ähej ,aj pre mna niekedy) ale tak neberme to len tak,ze sa "musíme" ucit...ale proste ako nieco,co nám umoznuje "napredovat" a rozvíjat sa

Studium života a lidí a přírody, to je podle mě nejúžasnější věc na světě, co m+ě nikdy nepřestane bavit!
Horší je to už s klasickým studiem na škole, kdy jsme nuceni se zpaměti nabiflovat suché informace a odříkat je zpaměti, abychom je opět zapomněli.No nebylo by lepší to studium nějak "oživit"?Aby si člověk nemusel připadat jako když se učí telefonní seznam.

Samostudium,to jest můj oblíbený koníček. Hltám hlavně věci jako psychologie,filozofie,mytologie,historie, prostě humanitní obory. Oficiální studium ve škole pro mě však bylo a je utrpení. Proto též nemám ve svých 21 letech dokončenou střední. (série vyhazovů za neomluv. hodiny)

Dalo by se tedy říct že ofic. studium je mé povolání-věčný student. Jenže si ho už od 19 let platím ze svého,takže spíš zašívárna. Pokud bych se ale tentokrát prokousal,rád bych na vysokou školu-tam by mě to možná tak neiritovalo.

Tak by mě zajímalo jestli měl někdo podobný "problém" Prostě mám od dětství obrovskou touhu po poznání ale radši studuji sám,nedokážu být půl dne uvězněn ve třídě s 30-ti lidmi. Navíc jsem samostudiem už něco "vykoumal takže mě vždy iritovalo poslouchat přednášky a dělat zápisy typu "po pravěku následoval starověk.."