MůjTyp.cz - fórum

Protože nechceme nikoho naštvat a bojíme se odpovědnosti za své názory...

Je to tak, že určitým lidem řeknu pravdu do očí a nepřetvařuji se, určitým zase ne. A důvod toho je, že někdy je lepší být zticha a tvářit se, že souhlasíte a nenamítat vlastní názory. Třeba před určitými učiteli. Může to radikálně ovlivnit známky, mám zkušenosti z mého okolí... Jinak před ostatními lidmi se většinou přetvařuji, nebo neříkám pravdu pro mé dobro, či je nechci urazit. S otázkou ,,Nebojíte se náhodou sami sebe?" je to těžké... Bojím a určitě nejsem jediná.

Nejspíš na základě předchozí zkušenosti a reakce na upřímnost... A taky na základě naší reakce na upřímnost k naší osobě... Bát se sám sebe? Jak je to myšleno?

Řekl bych opatrnost. Chrání nás. Dokuď není důvěra, že nás druhá strana neohrozí, tak je opatrnost určitě na místě. Zvířata také chodí okolo a vyzvídají. Dokud se cítí ohrožena, nepříblíží se. My máme více příležitostí to vyjádřit, proto se skrýváme za přetvářkou. Občas se tomu říká slušnost. Strach ze sebe určitě ne, spíše strach z neznáma, nebo protějšek nemá naší důvěru, možná špatné zkušenosti. Hodně to souvisí s povahou. Silní jedinci(lovci,alfa samci) taky nejdou přímo. Aby dosáhli svého, používají daleko horší metody než lež. Takže oťukávat, oťukávat. Moje životní zkušenost. Když jsem upřímný, některé lidi to raní, protože nemohou uvěřit tomu, že je to pravda a že si někdo dovolí jim to říct. Většina neočekává vlastní názor, ale lež( nebo vžitý názor) a přímo nás do ní nutí. Ano ty šaty ti sluší, ne nejsi tlustá, jsi nejlepší vedoucí na světě, nejlepší učitel, ano zasloužíš si lepší plat než já. Mám být upřímný, určitě mě budou obdivovat a poděkují mi. Mě dnes už prominou i upřímná slova (mám šedivé vousy), ale byl to boj.

Tak na to mám jednoduchou odpověď. Jste féroví, jednou, dvakrát, třikrát,... a pak zjistíte, že o to vlastně okolí vůbec nestojí. Důležité je umět obstát sám před sebou... Být férový sám k sobě. Otázkou zůstává, kde jsou hranice toho, co je vlastně ještě férové a co ne, a do jaké míry souvisí férovost s upřímností? Co myslíte Vy? Férovost= upřímnost nebo to jen sestry jsou? . Moje zkušenost s upřímností je taková, že o ni vlastně moc lidí nestojí. Když jsem si myslela, že mohu být upřímná, se zlou jsem se potázala a o nejednu, do té doby osobu blízkou, jsem přicházela. A tak dnes moudře volím, zda mi upřímnost za to stojí. Lidé říkají, že ji chtějí slyšet, ale sami si to jen nalhávají. Upřímná slova pak jako zradu vnímají, protože nekývete zrovna na jejich mínění. Osobně bych řekla že být fér, je vlastně totéž, jako být spolehlivý! Snažím se o to celý život, až mne to někdy dostává do svízelných situací... ...

Lež uznávám jen v případě velké nutnosti,abych druhému neublížila, pokud není opravdu jiné cesty.Jinak volím vždy upřímnost i za cenu hádky..(tak to dopadá často )Většina lidí asi opravdu nedokáže být upřímná a nutí je k tomu i zaměstnání a celý styl života ve společnosti,bohužel.

kazdy chce mat navrh,aby vysie nez ostatní a mat moc (cest vynimkam)

Pretože to nevidíme.
Pozeráme sa len na tích druhích akí su oni zlí,ale sami seba si nevšímame...Je to fakt hnustné,ked baba ohovára.

Já osobně upřednostňuju upřímnost, ale ne vždy je dobré být upřímným. Když se to tak vezme, upřímnost je svým způsobem sobecká. Dobře, řeknu něco na rovinu kvůli vlastnímu dobrému pocitu, ale jak si to ten člověk přebere? Možná ho to zabolí, urazí se.. Když toho člověka znám, není problém, ale když toho člověka neznám, tak už je to horší. Mnoho lidí si uvědomuje, že je někdy lepší milosrdná lež (nemyslím přetvářka) než krutá pravda. To je, jako byste něco udělala, Vám se to líbilo a někdo by Vám řekl, že by to zvládlo malé dítě.. Vás by to určitě zamrzelo.. A co se týče té druhé otázky.. Spíše bych řekla, že ti, co neřeknou tak úplnou pravdu, jak je, jsou ohleduplní k druhým lidem. Ne každý totiž celou pravdu unese.. S tím, jestli se sami sebe bojíme, aspoň podle mého, souvisí minimálně..

je sice pravdou že přímost někdy bolí,ale faleš bolí víc při zjištění.Proto tedy raději volim přimost i za cenu že ten dotyčny se urazí a naštve v tom případě mi ta osoba nestala ani za zminku.

Těžko říci!